O hrdosti

Nebát se a ..., říkával Václav Havel. A jak to pokračuje dál? Jak se vede lidem, kteří se tohoto hesla drží?

"Když švec přestane být hrdý na to, že šije boty, je čas, aby s prací skončil," říkal mi jeden stařičký právník jako dvacetileté studentce. A tímto výrokem k nám dýchla všechna noblesa staré doby. Lidé byli hrdí na to, co dělají a jejich ambicí bylo dělat svou práci, své řemeslo, poctivě. A poctivost byla to, co neslo identitu člověka, byla zdrojem jeho hrdosti, na sebe a na celý profesní kmen, také prodávala a nesla další doporučení.

Říkám to i studentům, že jejich poctivost se jim zúročí v dalším životě, protože na to, že poctivě vystudovali školu, a pořádně se při tom nadřeli, budou moci být řádně hrdí a znáte to, vnitřní krása se ukazuje navenek.

Lidé, kteří dělají svou práci poctivě a mohou být i hrdi na to, co dělají,  totiž poznáte na první pohled - jsou zaměřeni na svou práci a vůbec je nenapadne, že by někdo jiný mohl jednat nepoctivě - čistému vše čisté, říká lidová moudrost... Nepotřebují vidět na druhých jen to špatné, spíš tedy onen pověstný trám v oku svém a přitom haní třísku v oku svého bližního. Jak to máte ve svém okolí vy? Jsou tam lidé, kteří vidí jen (své vlastní) špatnosti na druhých nebo to jde taky poctivě, s hrdostí na to, co člověk vlastní pílí a vlastním úsilím dokázal, nakolik se překonal (sebetranscendoval)? Nebo zase někoho znárodníme nebo křivě obviníme, když nejme tak dobří? :) (To pochopitelně nechci!!!!) Krásný a pohodový Nový rok!