Monty Python vtip zabiják po česku... aneb nejhorší je zemřít vyděšením I.

V následujícím textu si hraji s fantazií a nabízím podněty pro sci-fi film. Uvádím nápady, jak zabít člověka, aniž by se to dalo dokázat (cílené pronásledování ošetřené u kontrolních orgánů) + A buddhističtí mniši budou vraždit?

Firma Dark side rozvinula po letech široký systém zdiskreditovávání (viz níže) a ničení lidí. Její hlavní hodnotou směrem k zaměstnancům se stala loyalita. I na zaměstnance, pokud by byli neposlušní nebo by chtěli hovořit o tom, co se "doma" ve firmě dělo, se musel vymyslet speciální mučící program, na jejímž konci člověk toužil "po klidu" a po smrti. Jednalo se o několikaměsíční program, kdy na dálku speciální mučící tým nenechal ani chvíli na pokoji. Popíšu později, abych zachovala logickou linku.

Pokud by člověk nezemřel vyděšením z cíleného pronásledování, nezničil by si svou podezřívavostí všechny vztahy a popř. by se nezastřelil, neskočil by z okna, pod vlak nebo pod metro, napadají mě další scény do daného filmu. Cílem nebylo ani tak někoho zabít, ale spíše přimět k tomu, aby se zabil sám.... Jsme přece jen lidé a básníci, že?

Firma Dark side by mohla angažovat člověka i na rychlou popravčí práci, a to silou myšlenky. Ve filmu mohla objevit postava buddhistického mnicha, který dlouhá léta meditoval a třeba si i dělal kurzy holotropního dýchání a objevil v sobě skrytou energii, kterou využívá např. na seslání jakési popravčí sekyry, kterou setne zvolenému člověku hlavu, v realitě není žádná krev, ale úlek, popř. infarkt, popř. náhlé úmrtí. Můžeme si vymyslet i další způsoby, které si lze takto představit - zbavení hlavy ostrou strunou, což může člověk vnímat zcela fyzicky a osobně a může se leknout tak, až z toho bude mít infarkt, dále si můžeme spekulovat o přehození pytle přes hlavu a udušení, mentální průstřel hlavy, různé bodání a řezání a podobně.

Vyděšení je také možné dosáhnout tak, když si představíme, že do druhého člověka jakoby vstoupíme, vlastně se stáváme zajatcem v těle oběti a musíme se z tohoto spojení vymanit.

Dále, a to už je lehčí level, který by způsobil již takové lehčí vyděšení - mohlo by se jednat o jakési mentální ošahávání - představte si, že umíte sáhnout na druhého člověka a budete ho třeba celou noc lechtat a ošahávat a způsobíte je ho erotické vzrušení, ale současně vyděšení, protože se může obávat, že má nějakou formu schizofrenie, když neví, že si s ním hraje kat nebo jeho tým.

Ale i kat je člověka potřebuje kromě vykonávání příkazů také trošku potrénování, novou inspiraci a také trošku zábavy. Vedení organizace Dark side povolilo tedy katovi, aby vraždil i kromě vybraných osob i ty osoby, které mu způsobí vlastní potěšení, aby rozvíjel svou kreativitu a neustrnul.

Kat, říkejme mu třeba Denča, byl ovšem duší básník a dovedl do své práce vložit jemné finesy svého básnického nadání. Napadlo ho, že když je kat a převádí na druhý břeh, že by na druhém břehu mohl mít své království a také svou manželku, popř. později, v průběhu let, své manželky. Nemůže být přece na zemi bez manželky, když jedna umře...

Rozhodl se převádět na druhý břeh také lidi tak, že se dostane do jejich nevědomí a stanou se v nevědomí jedním. To jsme ostatně všichni, máme tzv. kolektivní nevědomí, které popsal kdysi C: G: Jung, a to je společné všem lidem, dokonce i těm, kteří se nikdy nepoznali. Jung např. pozoroval halucinace psychicky nemocných pacientů, které naprosto přesně odpovídaly mýtům přírodních národů, které byly tehdy publikovány v odborné literatuře, a se kterými, jak si ověřil, tito pacienti nikdy nemohli přijít do kontaktu. jednali se např. o halucinaci penisu ve slunečním kotouči.

Kat Denča se tedy rozhodl, že se již tady na zemi stane jedním tělem a jednou duší s vybranou ženou, kterou však brzy převede na druhý břeh do svého království děsu a hrůzy. Ovšem převést na druhý břeh jinak než infarktem, třeba dobrovolně, není snadné, je k tomu potřeba souhlasu dané osoby. Proto kata Denču napadlo, jak to udělat. Díval se na pohádku Anděl Páně a viděl tam služebnou Dorotku, která byla nakonec hluboce ponížena správcem, který ji nafingoval ukradené lžičky do postele a ona a její počestná rodina byla potupena vězením, z něhož vedla v pohádce pouze cesta ke svatbě se správcem, v případě kata Denči pouze do království smrti. Lidé hluboce ponížení a potupení si přejí umřít a kat Denča se v takovém případě stával jejich záchranným andělem a plnil jim jejich přání a převáděl je na druhý břeh, aby ulehčil jejich studu a ponížení, které jim ovšem sám způsoboval. Lidé, kterých se to dotýkalo, mu vposledku byli vděční za to, že je zabil a převedl na druhý břeh. To mu pomáhalo nést břemeno jeho náročného řemesla.

Popis cíleného pronásledování:

Kdysi kdosi mi asi před 30 lety vyprávěl o jednom mediálně známém člověku (a nejmenoval ho), že ve společnosti mluvil o své ženě, ať se podívají, že je psychicky nemocná. Bohužel to věděli i její přátelé, kteří ji znali. Velmi často druhému "společensky významnému člověku" věříme a tak se 100x opakovaná lež stává "pravdou". A hlavně, celé pronásledování je vlastně taková básnická předehra, člověk se má zabít sám, podobně jako Shakespearova Julie nejprve vypije zdánlivý jed a až poté, co je všechno dokonáno, vypije jed skutečný a v příběhu Romeo a Julie člověk umírá.

A nyní ten nápad:

Napadá mě scéna, kdy nějaká firma, třeba logistická firma, říkejme jí Dark side, která se zpočátku chce zbavit někoho obtížného a zajde za všemi svými kontrolními orgány a  řekne jim, aby si dali pozor na toho a toho člověka, protože je to chorobný stěžovatel a bude si vymýšlet, že ho špehují nebo pronásledují. Takže až jim přijde říkat něco o jejich firmě, že to není pravda a je to důkaz jeho psychické nemoci. Tím si firma zajistí, aby je nikdo nevyšetřoval. Možné je, třeba v pozdější fázi nafingovat nějaké důkazní materiály, kterým odůvodníme kontrolním orgánům, našim spolupracovníkům a milovaným rodinným příslušníkům nutnost pronásledování dané osoby a jeho psychickou nemoc. Případně také varianta, je možné říci, že je to manželka nebo manžel psychopat že ničí jednoho z jejich nebohých pracovníků, který si s ní sám neví rady a je zcela bezbranný, a je tedy třeba kolektivního úsilí k její eliminaci.

Takže zpět k filmu: Firma je velká a už tak dost vydělává na svých předchozích produktech. Může tedy vypracovat logisticky propracovaný systém šikany a následného úmrtí (třeba infarktem) nebo rupnutím nervů na ulici před očima všech, vybraného člověka. Všichni jejich zaměstnanci dostanou pokyn pořídit si psa nebo jiného domácího mazlíčka, s nímž je možné se procházet po ulici a naučit se manýrům ze špionážních filmů k upozornění na sebe a "vyděšení" a "vyschízování" daného člověka. Cílem je počkat, až rupnou nervy nebo až člověk začne podezírat úplně všechny a sám si zničí své vztahy s rodinou, přáteli, sousedy či kolegy v práci.

Daná osoba určená ke zničení bez důkazů potkává na ulici a jiných veřejných místech někoho, kdo jen tak jako by nic prochází a nepatrně na sebe upozorní, např. drobným zakašláním, takovým ne náhodným zapálením cigarety, může si posunout čepici nebo klobouk, popř. procházet s manželkou a strnulým výrazem v obličeji. Důležitý je pohled pokud možno tajemný, neutrální či "vědoucí" výraz. V pozdější fázi je možné zapojit své dorůstající děti, které se významně na danou osobu dívají, s tím, že "vědí"... Důležité je při tom vědoucně, ale přitom neosobně, s pohledem vykonavatele, dívat a mlčet... Daná osoba zpočátku filmu může potkávat jednoho dva lidi denně, pokud firma bude velká, může to být až 200 lidí denně, kteří se třeba navzájem neznají, např. ve vlaku můžou obsadit skoro celý vagon a koukat se po sobě, zda jsou to oni... Další krásná scéna může být např. ve středu velkého města, kdy je daná osoba obklopena desítkami starců a stařenek, dospělých zaměstnanců a jejich partnerů a partnerek a také jejich čerstvě dospělých dětí. Všichni jsou zaangažování do společensky přínosného programu, odhalit psychicky nemocného člověka, který se prohnaně skrývá a není mu to možné jinak dokázat. Cílem je podpořit přirozenou hysterii, strach a vyděšení, aby daná osoba viděla sledování a pronásledování doslova na každém kroku.

Toto může firma dělat do naprostého zešílení daného člověka, který o tom nemůže s nikým hovořit, protože by byl pokládám na psychicky nemocného a přitom to vnímá, že to tak je. Když se to nedaří takto vědomě, navrhuji alternativu, zajít za tím člověkem a vymyslet si, že třeba v dětství někomu rozbil bábovičku, a proto je nezpůsobilý pro danou práci. Nebo učiteli říct, že někomu dal pětku, a proto propadl soudu..

Další z možných detailů: Paní procházející s pejskem může při setkání se zvolenou osobou švihnout proutkem, nebo se dohodnout a významně se na daného člověka dívat a popř. se smát. 

Ano, toto jsou běžné situace, s nimiž se denně setkáváme a musíme se s nimi vyrovnat. Je to nutností pro zachování duševního zdraví. Zajímalo by mě, kdybychom udělali experiment, kolik vcelku zdravých lidí by -  a za jak dlouho - psychicky onemocnělo, popř. by z toho dostalo infarkt, kdyby se jim něco podobného cíleně dělo.

Pozn. pro případné trestní oznámení: Nenabádám ke trestnému činu, napadlo mě to jako námět na film.