Monty Python vtip zabiják po česku... aneb nejhorší je zemřít vyděšením II.

Pokouším se sepsat nápady na sci-fi film. V dnešním díle půjde o strukturu organizace Dark side a o její soudržnost. Jak jsme již uvedli, hlavní hodnotou v organizaci je loyalita. Jak jí dosáhnout?

Jak dosáhnout úbytku fluktuace pracovníků, jejich mlčenlivosti a ochotě splnit jakýkoli pokyn? A to skutečně "jakýkoli" pokyn? 

Napadá mě, že taková vhodná cesta pro dosažení loyality je cesta pozvolná - co třeba zaangažovat zaměstnance do takové hry, která je sice mimo zákon i etiku, ale může zpočátku působit velmi nevinně a dokonce možná i spravedlivě. Vzpomeňme na známý Milgramův experiment. Tento psycholog zkoumal, kam jsou lidé schopni zajít, pokud poslouchají a věří autoritě. Probandy své pokusné studie oslovil tehdy Milgram prostřednictvím inzerátu v novinách, měli se zúčastnit placené studie týkající se učení. Každý z účastníků studie si rozlosoval pozici buď učitel nebo žák. Učitelé kladli otázky žákům, kteří byli v druhé místnosti a měl trestat špatné odpovědi elektrickými šoky až do 450 V. Přičemž každé dítě již ze základní školy ví, že 220 V je smrtelná dávka, za nebezpečně se považuje i střídavé napětí nad 15 V.  Elektrické šoky v experimentu nebyly skutečné. Řev bolesti žáka, který proband v roli učitele slyšel, byl nahraný z kazety. 

Jaké byly výsledky experimentu? Všichni účastníci v roli učitele pokračovali v trestání žáků až do 300 V a 65% z nich došlo až ke konci, k 450 V (někteří měli strach o zdraví žáka, ale asistent výzkumu je povzbuzoval). Milgramův experiment byl opakován v různých zemích s podobným výsledkem: 61 - 66% lidí bylo ochotno překročit bezpečnou hranici neohrožující lidský život a z nich okolo 79% pokračovalo až do konce, tedy do hranice 450 V. Výsledky toho experimentu pomohly objasnit holocaust a důvody, proč se nacismu přesto, že většina lidí je slušných a spořádaných, dařilo uspět, byť pro nás naštěstí pouze na omezený čas. Milgramův experiment byl v mnoha zemích zakázán a byl kritizován jako neetický.

Takže organizace Dark side využila tohoto principu popsaném Stanley Milgramem a požádala své zaměstnance a později jejich rodinné příslušníky, aby udělali takovou drobnost, která je zdánlivě velmi nevinná a také nemůže nikomu uškodit.  Představili jim buď ženu nebo muže psychopata, bývalého partnera nebo přítele jednoho ze zaměstnanců, který ho ničí a stále si na něho stěžuje v různých organizacích, nebo psychicky nemocného člověka, který prohnaně skrývá svou nemoc a ohrožuje tak společnost a není možné proti nim zasáhnout zákonnou cestou. Vyzvali zaměstnance a rodinné příslušníky, aby jim uštědřili takovou lekci, která spočívá v tom, že ho budou nějakou dobu pronásledovat. Věděli, kde se daná osoba pohybuje a navezli na to místo své zaměstnance a jejich rodinné příslušníky, na které si současně psali složku, kde bylo přesně napsáno, kdy a kde se zúčastnili tohoto experimentu. Vzhledem k tomu, že v tomto případě oběti skákaly z okna, z mostu nebo pod vlak, vždy to končilo zdánlivou sebevraždou oběti, která se octla v bezvýchodné situaci samoty, obklíčenosti a zoufalství, protože o tom, co zažívala a co, jak víme, bylo skutečné - nemohla s nikým mluvit.

Kat Denča a jeho tým však dovedli tento experiment k dokonalosti. Potřebovali, aby pronásledované oběti i vypadali perfektně a na živo jako psychicky nemocní, popř. nebezpeční agresívní psychopaté. Za vybranými oběťmi tedy ještě před zahájením pronásledování zaměstnanci a jejich rodinami přišli a tvářili se, že s nimi chtějí chodit, že jsou zaměstnanci té a té logistické firmy a že tam mají takovou hru, nejdřív bude osoba potkávat jen jeho kolegy, aby vyzkoušeli jejich psychickou nezdolnost. A že si je ti lidé vyvolají. A opravdu, zpočátku ti lidé šli a najednou cítili, že se blíží někdo, kdo se na ně zpočátku uklonil nebo se tak zvláštně podíval a lidé se těšili na svého přítele a budoucího partnera. Jenže měsíce ubíhaly a partner nikde... Osoba hodila vše za hlavu, ale... ty lidi potkávala stále a dokonce se jejich počet stupňoval. Začali chodit lidé hodně podobní tomu pánu, co se tvářil, že s nimi chce chodit a oni měli být agresivní, takže by si každý myslel, že jsou psychicky nemocní agresívní psychopaté. A pracovníci by plnili své úkoly ještě radostněji, protože tu psychopatii a duševní nemoc viděli na vlastní oči. Staří a zkušení pracovníci se tak bavili 2x, nejen vývojem chování u oběti, ale i neznalostí a naivitou svých kolegů a rodinných příslušníků nováčků, kteří si ještě mysleli, že mají dát oběti "pouze" lekcičku. A vedení organizace získalo rozšíření hranic toho, co by pracovníci byli ochotni vykonat, jejich loyalitu a neodchod z organizace a v neposlední řadě také důkazy do kompro složky, kterou si vedli na každého pracovníka.

A když chtěl nějaký pracovník odejít nebo nějaká manželka se rozvést nebo nějaké dítě dělat něco jiného, než co se hodilo zájmům organizace Dark side, vždy mohli vytáhnout jejich složku s uvedeným pronásledováním a nabídnout jim, že nyní do tohoto programu budou zařazeni oni: A víme, jak tito lidé končí, že? Všichni tedy mlčeli a konali to, co po nich vedení organizace chtělo. 

Připomínám, že tento text je námětem na sci-fi. A nenabádám tímto žádným způsobem k trestnému činu.