"Po ovoci poznáte je" aneb nesolidarita s druhými je také vina?

Karl Jaspers ve vlastní reflexi formuloval čtyři základní druhy viny. Pojďme se na ně blíže podívat..

V sametové revoluci jsme volali: Nejsme jako oni. V Bibli je také psáno, že když člověk neví, zda lidé něco dělají je dobré nebo špatné tak že rozlišovacím kritériem je: Po ovoci poznáte je. (srov. Mt 7,16). Prostě z dobrého stromu nemůže vyrůstat špatné ovoce a naopak. 

Jaké je však naše sametové ovoce - posíláme do vězení lidi, kteří byli v té době děti nebo velmi mladí a vlastně podřízení v práci - a reálně systém ani nevymysleli, ani nebyli významnými členy.

Tím rozhodně neříkám, že ti mladí lidé, dnes devadesátníci, neměli žádnou vinu. Ale jakou vinu měli, s tím nám může pomoci Karl Jaspers, který jako vyrovnání se s II. světovou válkou  napsal knihu Otázka viny, v níž charakterizuje: 

1. vinu politickou - tu má každý, kdo nějak volil Hitlera nebo jiný (současný totalitní) režim.

2. vinu morální - tu mají ti, kteří třeba někde pracovali, přijali výhodu, i kdo jen uvěřil, že by to mohlo vést k něčemu dobrému

3. vinu metafyzickou  - mají vlastně všichni, kteří nebyli v aktivním odporu vůči nacistickému režimu. Je to nesolidarita s druhými - v dnešní době ne-soucit s těmito lidmi, ne-soucit s ponechanými lidmi v Afgánistánu nebo Sýrii, také s lidmi v Izraeli, kteří jsou v nelehké situaci, ne-soucit s mrznoucími lidmi na bělorusko - ukrajinské hranici, s Rohingy v Barmě.

3. vinu kriminální - je konečně ta vina, kterou soudí zákon - za konkrétní skutek. Není to tedy za pouhé bytí součástí.

Jaké  sametové ovoce máme my?