"Umím zabít člověka, ale musím ho k tomu připravovat od narození" aneb válčíme s dětmi

Pokračuji ve svých fantaziích, námětech na film. Dneska bychom mohli pokračovat námětem na frašku. Představme si imaginární totalitní zemi, v níž připravuje na válku tak, že se dětem dávají tasemnice a jiní cizopasníci.

Představuji si imaginární zemi, o níž jak jsem již psala, režim nechce, aby se lidé cítili "spokojeni", tak je nutí, aby nenáviděli "ňadry vyvinuté ženy" a ty také pomalu mizí z očí.

Dětem vybraných rodin se dávají cizopasníci a tasemnice. Je to příprava na válku. Kdo se nechce podvolit, umírá, i kdyby to byl prezident.

Režim umí také zabít člověka, potřebuje k tomu ale speciální přípravu, která se běžně nevyskytuje.

Potřebuje k tomu člověka, který má ještě cit k tomu, aby se dovolával "spravedlnosti" a věřil v ni, kterého ale současně ostatní pokládají za naprosto prokázaného špatného člověka. V ideálním případě všichni vědí, že člověk na svou roli "blbouna" byl připravován celý život.

Současně jsou obyvatelé a vojáci vychováni v tom, že mají být vděční za to, že oni byli vybráni k životu, který nebude rolí "blbouna".

Jak taková příprava "blbouna" vypadá? 

O dítěti již na základní škole učitelé vědí, že je od narození vybrán k tomu být zabit. Nemají mu poskytovat žádnou podporu, pokud se ukáže, že je dítě nadané, nikomu to neříkat, prostě mlčet. Můžeme dodat kořeníčko a pošleme dítěti cizopasníky a tasemnice, aby se nám pěkně zvedal žaludek.

Pokud to jde, způsobovat malé nebo i větší křivdy, aby se dítě naučilo, že musí "bojovat". Ideálně je takové dítě žena, která se stane "otrokyní", "toaletou" a "manželkou smrti" kata Denči a jeho týmu, protože se na toaletě vystřídají všichni.

Taková žena má hlavně bojovat, aby na ni kat Denča mohl uplatnit techniku "masařka", o které jsem psala - pro pojení energií a infarkt nebo mozková mrtvice.

Taková žena musí být také velmi osamělá, ideálně opuštěná především od matky, protože mateřské pouto je podobně jako partnerská láska silnější než smrt.

Osamělosti dosáhneme tak, že do našeho úkolu "přípravy na válku" zaangažujeme o okolí vybraného dítěte, které je speciálně poučeno, že v kontaktech nikdy nezačíná, nesmí jí nic dávat, aby si nezvykala na pohodlí. Cílem je vybudovat potížistu a asociála z někoho, kdy by byl pohodový, loajální a spokojený občan. A ze stávajících zaměstnanců loajální obyvatele, kteří vědí, že ´takto zničit může Velký bratr i je.

Později přijdeme i s platovou diskriminací, tak, aby si člověk nic nevydělal. Například, pokud má člověk nárok na stipendium na doktorském studiu, tak mu řekneme, že je protože je zaměstnaný, tak žádné stipendium nedostane, i když tyto peníze ministerstvo školství posílá a on vykonává práci doktoranda - protože by měl moc peněz.

Je nutné vybudovat v něm pocit křivdy a také pocit, že když se ničeho nedovolá, obstará si "spravedlnost" sám.

Tak bojuje celý stát proti jednomu dítěti. Všichni se cítí slabí a potřebují ochranu Velkého bratra, protože ani všichni dohromady, když jsou "jako mšice", které oblepí rostlinku, tak rostlinka se drží při životě. Budujeme novou společnost...