Možná to panu Putinovi nikdo neřekl, ale postkomunistické státy se Ruska bojí

Rusko vyjadřuje obavy z toho, že bývalé vazalské státy utíkají z náruče, seč jim síly stačí (a že se rozšiřuje NATO). Možná mu to dosud nikdo neřekl, ale kdyby v jeho říši bylo dobře, možná by to bylo naopak...

Kolem ukrajinských hranic je shromážděno přes 100 000 ruských vojáků, USA s jiné demokratické země varují své občany, aby odjeli z Ukrajiny. Každým dnem může propuknout konflikt.

Rusko se zlobí, že NATO se rozšiřuje na Západ.

Možná by to měl Rusku někdo říct, že lidé zemí post-komunistického bloku mají dosud v živé zkušenosti nesvobodu, bídu a nespravedlnost způsobenou sice loyjálními, ale o to více neschopnými aparátčíky.

Možná nás učí zkušenost rozpadu Sovětského svazu i úsilí vazalských zemí být ve "svobodném demokratickém světě," který se alespoň jeví být předvídatelný - lidé prostě chtějí, aby se jim vedlo dobře a nechtějí snášet nesmyslná školení, špatné plánování a nesmyslné plýtvání v státních podnicích.

Ať se stane zemí, v níž lidé budou žít rádi a ostatní sousední země s ním budou rádi přátelit. Možná dokonce se rádi svěří pod vaši ochranu... pokud se nebudou muset bát toho, co se stalo v Maďarsku v roce 1956 nebo v Československu v roce 1969.

Zvláště slovanské země mají jistě slabost po 1. demokracii a svobodě, za 2. po slovanství a společném rodu. Naději jistě máte.

Pane Putine, s demokratickou zemí se vždycky domluvíme. Nejdříve si udělejte pořádek doma ve vlastní zemi, vytvořte třeba nějakou únosnou formu vlády pro svůj lid (nemusí to být demokracie, ale v níž nebudou umírat lidé a ti, co se odváží mít vlastní názor, však pokud jste nejlepší, tak určitě vyhrajete).

Přejeme vše dobré.