Pod rouškou aneb hlavně nic nedělejme a dívejme se, jak si Rusko bere vše zpět..

Zdá se, že si Rusko bere vše, co ztratilo v přelomových letech okolo roku 1989, kdy padla železná opona. Státník, filosof a ekonom Edmund Burke řekl: K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět doma se založenýma rukama.              

Celá léta od 9.11. 2001 to vypadalo, že se Západu obecně, ale i našemu milému spojenci Spojeným státům americkým jen nedaří orientovat v novém světě, v němž zmizela polarita komunistické zlovůle a ukazovaly nám taková podivná rozhodnutí typu napadnutí Iráku s tím, že tam jsou atomové zbraně, ale žádné tam nebyly, ale Irák to kompletně destabilizovalo. 

Další hrůzná a strategicky "divná" válka byla ta v Sýrii, zanechala za sebou miliony zničených životů, vykořeněných rodin a zničenou zemi. Stejně tak, jako demoralizované Kurdy, kteří hrdinně bojovali po straně Západu a pak byli ponecháni sami sobě.

Ponechávám stranou předání Hong Kongu s chabou zárukou, že tam může být demokracie, ale to byla Velká Británie, ale také západní demokracie.

Dalším podivným odchodem USA z Afgánistánu, kdy vlastně jen Taliban přišel a převzal moc, nikdo z lidí, kdo pomáhali Západu o tom nevěděl a byl v ohrožení, jednak obecně muži a ženy, kteří doufali v nějakou formu svobodné společnosti, a zvlášť tu musím zmínit postavení žen, které si navykly (překvapivě) chodit do škol (sic!) a do práce, o sportovkyních tu ani nemluvím. Co s nimi je? proč nemohou realizovat své životy, tak, jak o to od 90.tých let usilovali?

Přidávám ještě květinovou revoluci v Bělorusku, kdy lidé jasně vyjádřili, že nechtějí zkostnatělý režim Lukašenka.

Omlouvám se za takový jednoduchý náčrt těch událostí, vím, že je vše komplikovanější, barvitější a že by si všechna řádná rozhodnutí Západu, USA a našich spojenců zasloužily podrobnější a důkladnější popis. 

A nyní se koukáme na další místo, kde to vypadá, že si Rusko bere zpět to, co ztratilo pádem železné opony?

Západ sice koná diplomatické návštěvy, i na nejvyšších úrovních, státníci si telefonují, ale vlastně všichni řekli: Jestli Putin napadne Ukrajinu, my nezasáhneme.

A přitom by stačilo udělat?

Na úrovni OSN a volených představitelů demokratických států jistě také mnohé, včetně zákazu Rusku, aby postupovalo proti vůli ukrajinského národa (také se přimlouvám za pomoc Afgánistánu a Bělorusku  dalším národům, které to potřebují).

Na úrovni nás lidí a občanů demokratických zemí:

1. Koncert hudebníků přenášený světovými médiemi za Ukrajinu., za Bělorusko a Afgánistán (a za další diskriminované národy)

2. Vyjádření sportovců, což jsou dnes známé osobnosti, že přejí Ukrajině její právo na sebeurčení.

3. Další akce, které by mohli vymyslet jiní lidé, vše v míru a v pokoji, podle vzoru Martina Luthera Kinga a Mahátmy Gándhího.

Anebo víme co, tak mlčme, hlavně nekonejme, protože jak známo, kdo nic nedělá, nic nepokazí. Popř. se doma se svými rouškami a respirátory pěkně bavme.

Aneb, jak řekl  Lord Acton: Moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně.

Jinak bych chtěla podpořit Rusko jako společenství našich slovanských spolulidí, bratrů a sester. Když budete demokratičtí, budeme vás mít rádi nejen jako lidi, ale i jako stát.

Připomínám, že jste gerojové, máte:

1. Největší zemi světa

2. Máte nejhlubší a největší jezero světa

3. Nejdelší železnici světa

4. Nejdelší řeku Evropy

5. Velmi slavný hokejový tým