Zpráva otroka z cesty po Austrálii s doprovodem celého zaoceánského letadla pracovníků

Pokračuji v námětu na sci-fi fantasy. Otrok se vydává na dovolenou do Austrálie s doprovodem celého letadla plus pochopitelně pracovníci na místě.

Otrok je v naší imaginární zemi vyčerpaný ze stovek a tisíců automobilů projíždějících denně kolem jeho domu, aby protnul jeho srdce a v řeči organizace dali najevo, že tito tisíce mužů otroka miluji , ve skutečnosti mu berou energii a jednoho dne prostě praskne žilka... Muži protínají také jeho hlavu, žaludek a trestají ho, pokud sní více než tříleté dítě, když předtím způsobili svým chováním a "výchovou" přibrání otroka o 50 kilogramů.

Záleží, co zrovna trénují, otrok je totiž ve všech programech a někteří ho mají jako výcvikovou zdravotní pomůcku Aničku, jiní ho zase chodíilovat, jiní ho chodí trestat, jiní vychovávat, dost těžko se orientuje, co se děje, protože je to stále na jednu notu.

Cesta otroka do Austrálie, kde si chce oddychnout před smrtí a před tisícovkami aut, představuje neproniknutelné obklopeni pracovníky organizace v 13hodinovem letu, kteří všichni dostali jako svůj pracovní úkol. Pracovníci jsou z celého světa, let musí vypadat jako běžný mezinárodní let. Pracovníci se v Dubaji jeden dva dny ohřejí a frčí zase zpět do svých domovů.

13 hodin letu je prostor pro vytvoření nových hranic na jídlo, aby z otroka mohli udělat "prase" na ani ne polovinu porce jídla v letadle. Od toho musí být otrok mezi dvěma lidmi, z nichž jeden není a dává nové hranice a druhý je matka, která tiskne srdíčko otroka k sobě, avšak v mimoděložním těhotenství in vitro, kde prožívají spolu jeden oběh auze i způsobit, aby otrok pachnul vnitřnostmi matky, pokud je sám takový, že by nepachnul.

Další desítky pracovníků dávají návštěvy, rozdělávají otroka a dávají ho do prány, kde vždy něco chytne, třeba kašel podobný covidu, bolesti zad, bolesti nohou nebo alergie.

Pětset pracovníků usilovně pracuje na tom, aby otroka degradovalo, podnítilo a mohlo dál degradovat, způsobili sexuálni apetenci, a to i patologickou, vůči dětem. A říkají ho, že ho tím učí důvěře, což v posledku znamená smrt, jak to již otrok mohl vidět u smrti jiných otroků ve svém okolí.

Předtím otroků pracovníci ukradli jedinou čokoládu z Nového Zélandu, kterou vezl pro rodiče přímo ze Zélandu, velmi speciální příchuť. Naštěstí to otrok zjistil ještě před odletem a mohl se pokusit koupit novou. Ale ta představa, že otroka vychovávají, jak mu neustále zmiňují s nemyslí na peníze.... Jaké z toho plyne poučení? Asi si má otrok koupit letenku a zajet pro čokoládu na Zéland znovu, jenomže jemu letenku nikdo nepriplati, musí si ji na rozdíl od pracovníků koupit sám...