Pohádka, jak podpořit lidi, aby něčemu věřili...

Na jiné planetě, v jiné galaxii, žili byly velmi inteligentní bytosti a ty věděly, že lidé musí něčemu věřit, jinak jim svět nefunguje. Tak vymysleli novou techniku - lidé musí vidět vlastníma očima a slyšet vlastníma ušima...

Následující text je textem sci-fi fantasy, pohádkou, fikcí

Úvodem chci napsat, že použitím Tomášových vět při spatření Vzkříšeného Ježíše, nemíním nijak kritizovat nebo hanět křesťanství, k němuž vyjadřuji vysoký respekt.

Kdysi kdesi na jiné planetě, v jiné galaxii žily byly velmi inteligentní bytosti, které měly svou planetu rozdělenou na dvě poloviny. Jedna polovina byla "my" - velmi inteligentní a s lidmi soucitné bytosti a druhá polovina byli lidé programu Pes, těm velmi inteligentní bytosti "pomáhal", aby se jim žilo lépe. A vymysleli, že by lidé programu Pes měli něčemu věřit a tak jim vymysleli nové náboženství.

Museli jim ho vymyslet, protože to nebylo na naší planetě, kde máme nemálo náboženství, ale jinde, na jiné planetě.

Na té planetě se zjistilo, že když obvykle maminka s tatínkem "pracují" se svými dětmi neverbálně, když jde třeba večer spát a učí si s ním mimoslovní komunikaci, že to funguje. Ty děti měly už od šesti let zážitky, že "jsou tady a že je to dobře" a věděly, že to na té planetě "mají dobré". Byl to takový základní pocit a děti moc milovaly svoje rodiče a věděly, že o tom nesmí mluvit, že právě ta síla spočívá v tom, že o tom nemluví.

Pak si vybrali jedno miminko, které jim ti lidé dali, protože všichni si povídali se svými dětmi takto a nebáli se, že by vůdcové národa miminku něco udělali.

Miminko žilo ve speciálních podmínkách, protože to všichni věděli a všichni, kdo se pohybovali v blízkosti té rodiny, tak byli speciálně vybraní, protože i to dítě muselo jít specificky vybranou cestou.

Miminko nemělo v srdíčku maminku a namísto toho mělo dva kluky, který jeden byl budoucí vládce a protože by byl sám, tak se lidu řeklo, že potřebuje nějakou hračku, na které by si zkoušel ty techniky, které dělali maminka s tatínkem svým dětem. A ten druhý byl ten, co mu dělal "záda" - oni pracovali ve dvou a sdíleli svou inteligenci a energii srdce.

Dítě nesmělo mít žádný "svůj" talent, protože jednou v budoucnu půjde "do kola" a zachránit by ho mohlo to, že je v něčem výjimečné. No a výjimečný může být člověk jen v tom, co je jeho, kde je doma, co dělá dlouho, baví ho to a má už možnosti se zdokonalovat, ne jen přežívat s tím, jestli tu dnes přežije dnešní den.

To dítě naprosto netuší, že je "jiné," ale není spokojené, protože pořád nemůže najít to, co by chtělo  a když se něco vyskytne, tak je to na maličkou chviličku, jak by ho to bavilo, hned o to přijde. Od dětství nemá kamarády, sem tam někoho najde, ale i to je speciálně vybrané dítě, které ví, co bude jednou.

Popravdě za to mnoho pracovníků zaplatilo také velmi tvrdou daň, mnoho jich také nemělo práci, kterou by chtělo, kamarády a rodinu, mnozí z nich se dokonce nechali připravit o zdraví. Tak moc vůdcům leželo na srdci blaho lidu, aby lidé v něco věřili - a mělo to být něco, co viděli na vlastní oči a slyšeli na vlastní uši.

Musí to být speciálně vybrané dítě, protože pracovníci odmítli, že by takto "dělali" kohokoli, koho i jen vzdáleně zná někdo z jejich rodiny, protože by se s nimi rozvedla manželka a odvrátila se celá přízeň. Tak na to byla vybrána jedna celá rodina, která také ztratila přátele a kamarády.

A oba - vládce i Druhý hlavní, jeho záda, se učí cítit s dítětem, je to jako jejich dítě, zvláště Druhého, který je dokonale Čistý protože tam se dítě má teoreticky dostat...

Takto to jde třeba 30 let a celou tu dobu na té planetě měli "pozorovací appku", kde všichni to dítě pozorovali jako pod mikroskopem a  zkoumali každou maličkost, kterou udělalo a za to ji takto kolektivně celý národ trestali.

Celou dobu to dítě mělo půlku hlavy mentálně "volnou", takže všichni si povídali neverbálně na to dítě a věděli o všech jeho myšlenkách a obdivovali své inteligentní vládce a chválili je.

A dělali tomu šokovanému a vyděšenému člověku "všechno", co dětem doma v postýlce dělali rodiči, ten člověk to ale dostal poté, co byl vyděšen až skoro k umření. A protože to nebylo od maminky ale "jako od maminky", tak to dělalo spíš bebínka, než hojení. I když právě ten Druhý, co dělal "záda", to všechno uměl zahojit tak, aby nezůstala žádná skutečná zranění. Takže osoba vnímala, jak jí jen někdo způsobuje bebínka, ale nevnímala jiné věci a byla pak třeba hodně hodně nepříjemná a třeba i kapku nevrlá. A právě to je to, co ji mohlo uškodit, jako slavné postavě ze Shakespearova dramatu - Julii, která nejprve vypila jed, který ji uspal a po probuzení sama vypila ten skutečný jed, ačkoli, kdyby počkala, zjistila by, že Romeo žije...

A jednoho dne, se rozhodli, že to (už velké) dítě dají do kola, aby si budoucí vládce posílil loyalitu, A proces toho trvá nejdříve devět let důkladná příprava a příprava pokušení, do kterých ten zoufalý člověk upadne, protože se mu nedaří najít ani přátele, rodinu ani práci a po devíti letech (budeš mít devatery železné boty, znělo by v jedné pohádce) nastalo pět let, kdy osoba se dostala "do kola" celé planety. Denně na ni bylo vyhrazeno mnoho tisíc speciálně vycvičených lidí a ti ji zbavovaly všeho, čeho dosáhla. Postupně a velmi pomalu ji "svlékali" - na počátku bylo, že "mlčela" před vedoucím a čekala na jeho otázku - a proto byla označena za nekompetentní v profesi, lhářku a podvodníka a osobu, která si veřejně myslí o svém šéfovi, že je jouda.

Na konci pěti let to byl zloděj, který ukradl použité papíry v práci a nebyl kompetentní pro žádnou práci, lidé mu nařizovali, že aby přežil, nesmí opouštět dům.

A protože ti lidé si i povídali mezi sebou, ale s tím člověkem se jim to moc nedařilo, tak když se na něco ptali, tak ten člověk ani neslyšel, jaké otázky mu lidé položili a odpovídal ("Ne") někdo jiný. 

Také před závěrečným vyobcováním jezdili speciálně vybraní nadřízení, kteří měli posoudit, zda je osoba ještě "napravitelná" a protože ten člověk byl ovládaný už od miminka, tak jím v tu chvíli někdo pohnul a on se zasmál, takže byl označen za frivolního nebo neodpovědného, takže neobstál a nadřízení ho vydali k tomu, aby ho lidé vyhladili až k vyhlazení a zahřívali až k mentálnímu požáru a selhání orgánů.

A ten člověk byl naprosté tele, nic o celé organizaci nevěděl, neuměl žádnou techniku, nerozuměl, co mu dělají, vnímal jen bolest a trápení.

Ještě vůdcové potřebovali, aby na konci, těsně před smrtí, jim ten člověk něco řekl - mělo to být něco velmi velmi ošklivého, co ty dobré věřící lidi zraní protože ti lidé ho dostali za úkol v tom "kole" podporovat a dávat mu energii, ačkoli to tak trýzněná osoba nevěděla a myslela si, že právě ti lidé ji trápí a trýzní - i když chápala, že musí, že se nikdo nemůže vzepřít a myslela si, že celá planeta je jeden velký totalitní stát.

A lidé "věřili", protože na vlastní uši slyšeli slova "ne" a na vlastní oči viděli na appce, jak ten člověk zdeptaně leží doma a vnímali ho jako lenocha, který nevyužil nabízenou příležitost a zakazovali mu číst a studovat.

A lidé věřili, že to byl někdo, kdo velmi, ale opravdu velmi mnoho dostal, byl velmi milován ale byl nevděčný a nestyděl se.

A vládcové to mysleli dobře, protože byli inteligentní a věděli, že lidé prostě musí v něco věřit. A také... a o tom bude další pohádka.

A tak žili šťastně a jestli se na té planetě nic nestalo, tak tam žijí dodnes.