Kéž bych byla Židovka...

Jsou všichni lidé schopni dosáhnout podobně vrcholných výkonů? Věříme tomu, že ano, pokud o to usilují. Není to národnost nebo rasa, která nás determinuje, je to prostředí. Někteří lidé v minulosti si to ale nemysleli. Proč?

Jako civilizace jsme přesvědčeni o fundamentální rovnosti všech lidí (Listina základních práv a svobod, Všeobecná deklarace lidských práv, ale i židovsko - křesťanské hodnoty vyjádřené: Miluj svého bližního jako sám sebe, popř. Kantův morální imperativ, který ve zjednodušeně říká: Chovej se tak, jak bys chtěl, aby se chovali druzí lidé. Kant říká: Jednej tak, aby se maxima tvé vůle mohla stát principem všeobecného zákonodárství.

Poprvé jsem se setkala (s naštěstí pozitivními) stereotypy vůči určitému etniku na střední škole, kdy mě uchvátily ženy filosofky (rozuměj první ženy, které se kdy začaly věnovat tomuto oboru, protože ženy mohly studovat vysokou školu až od druhé poloviny 19, století, častěji byly přijímány na univerzity až ve století dvacátém. Šla jsem za paní učitelkou s tím, že bych chtěla být filosofka  a paní učitelka češtiny mi odpověděla, ať si hledám jiný obor, že ony jsou Židovky a já na ně nemám. Asi přání nebylo tak silné, protože jsem pouze suše  polkla a šla se věnovat dál svému pubescentnímu hledání své profese.

Jednou z těchto filosofek byla žákyně Edmunda Husserla, Edith Stein, pozdější bosá karmelitka Terezie Benedikta od Kříže, která zemřela v Osvětimi ve vyhlazovacím táboře asi 9. srpna 1944, společně se svou sestrou Rosou, také karmelitkou.. Edith Stein obdržela od svého učitele, Edmunda Husserla doporučení, že kdyby si mohl vyvolit za svou asistentku ženu, zvolil by Edith Stein. Po protižidovských zákonech v roce 1933 ztratila své místo a dopisem upozornila tehdejšího papeže Pia XI. na budoucí osud Židů.

Další filosofkou židovského původu, která stojí za zmínku, byla přítelkyně německého filosofa Martina Heideggera, autorka slavné knihy Eichmann v Jeruzalémě, Hannah Arendtová. Pocházela ze sekularizované židovské rodiny, žili v Königsberku, rodišti Immanuela Kanta, autora slavného kategorického imperativu. Při studiu na vysoké škole potkala svého učitele Heideggera. Je zřejmé, že jejich vztah skončil po tehdejším příklonu Martina Heideggera k národnímu socialismu a NSDAP. Právě na Martinu Heideggerovi máme možnost reflektovat "otázku viny" (srov.stejnojmenná  kniha K. Jaspoerse), někdo kdo se mýlil ve svém příklonu k NSDAP a jak tuto vinu svým životem napravoval.

Další, tentokrát méně známou myslitelkou, která mě zaujala, a kterou neznali ani někteří učitelé na univerzitě, kde jsem studovala - .byla Simone Weil, žena, která se zajímala o křesťanství, přesto nikdy nekonvertovala. Simone Weilová pocházela rodiny sekularizovaného francouzského lékaře, byla velmi nadaná a velmi usilovala o pozdvižení dělnické třídy, jako dělnice i sama pracovala. Při přijímacích zkouškách na slavnou školu École normale supérieure byla dokonce lepší než Simone de Beauvior, autorkou slavné knihy Druhé pohlaví.

Děkuji milé dámy, že jste a že jste byly. Bez vás bych nevěděla, že ženy mohou také o něco usilovat, že ženy mohou být nejen traktoristkou a dělnicí, jak nás učili, ale  také dobrou vědkyní, myslitelkou, výzkumnicí, soudkyní nebo ministryní, a někdy v budoucnosti třeba i prezidentkou. Pochopitelně neopomíjím nejkrásnější úlohu ženy, a to být dobrou mámou.