Ty jsi se na kurs první pomoci vetřela aneb proč lidé první pomoci na ulici přihlížejí?

Proč lidé na ulici pouze přihlížejí, když vidí někoho zkolabovat? Psychologie to popsala jako efekt přihlížejícího. Na omluvu ale řekněme, že být sankcionovaný za přihlášení se na kurs první pomoci je také chucpe, že?

Jedna známá sociální pracovnice mi popisovala situaci, která se jí stala u zaměstnavatele, který s ní po uplynutí půlroční smlouvy neprodloužil smlouvu. Jako jeden z důvodů bylo uvedeno, že se "vetřela" na kurs první pomoci, na který se v rámci organizace a zkušební doby přihlásila, všichni to věděli, tým byl pro účely kurzu první pomoci rozdělen dokonce na dvě skupiny, aby všichni měli možnost vše v malé skupince procvičit a natrénovat, nikdo proti její účasti na kurzu nevznesl námitku, dokonce byla ranní porada a všichni viděli, že jde na kurs.

To jen na okraj a moc přeji takovým lidem, aby se na ulici zapojovali do záchranných aktivit, když vidí zraněného člověka a nestali se "přihlížejícími", jak píšu dále.

V mediích se tento týden objevila zpráva, že v Itálii nějaká osoba zabila přímo na ulici nigerijského prodavače a lidé pouze přihlíželi, popř. si to točili na kameru. Divíte se proč?

Efekt přihlížejícího je popsán v psychologii, o tom za chvíli.

Více lidí mi popsalo situaci, kdy zkolabovali na ulici a nikdo jim nepomohl, lidé si často myslí, že jde o opilého bezdomovce. 

Připomeňme, že na ulici ležet může člověk z mnoha důvodů, nemusí se jednat pouze o opilost, ale také o infarkt nebo glykemický šok či záchvat epilepsie (milí zdravotníci, prosím o shovívavost, sama zdravotník nejsem).

Osobně jsem podobnou situaci zažila také, kdy jsem v ranních hodinách v Brně na hlavním nádraží poskytovala pomoc muži, který jaksi bezvládně seděl na lavičce. 

Nejdřív jsem se podívala, jestli si muže někdo všimnul a zda není poblíž nějaký zdravotník, který by zasáhl sám, poté jsem se pokoušela navázat neverbální kontakt lidmi z okolí a nikdo, vůbec nikdo se ani nepohnul.

Pokoušela jsem se muže probudit a volala jsem hlídku Městské police, která operovala poblíž, protože oni jsou také plně kompetentní k poskytnutí první pomoci. V jiném případě bych volala pochopitelně záchranku. Muž pouze seděl, neležel, nemohl mu tedy např. zapadnout jazyk, a vyhodnotila jsem to, že je možné ho probudit. Zdržení by bylo několik minut, oproti tomu, že si ho nikdo nevšímal. Nikdo z několika set lidí, kteří stáli v tu chvíli na peronech hromadné dopravy, se ani nepohnul.

Podotýkám, že pomoc může spočívat i v okamžitém volání Policie nebo záchranky.

Efekt přihlížejícího neboli bystander effect je popisován v psychologii již od 60.tých let 20. století.

V roce 1964 se mladá žena jménem Kitty Genovese vracela brzy ráno domů a byla sexuálně napadena a zavražděna. Tento útok vidělo dokonce 38 osob a nikdo nic neudělal, aby jí pomohl. Trvalo 50 minut, než podlehla svým zraněním, policie následně přijela za 2 minuty.

Od té doby psychologové realizovali mnoho experimentů, např. kolik minut trvá, než někdo zavolá pomoc pro různé osoby, ženu, ošklivě oblečeného člověka, dítě, popř. zdánlivě žebrající dítě.. Nejrychleji lidé zavolali pomoc pro dítě, pro špinavé dítě musel být pokus ukončen, protože se holčička rozplakala, protože ani jí by už nikdo nepomohl.

Co působí, že lidé, kteří by sami od sebe zavolali pomoc (jak to bylo v případu experimentu s kouřem v místnosti), ale v přítomnosti druhých lidí nekonají, až dokonce neudělají nic?

Psychologové John Darley a Bibb Latané to popsali jako obavu z toho, že člověk se ohrozí sám. Bojí se, že když pomohou, sami budou označeni za hlupáky a zbytečně aktivní na špatném místě. Doufají, že pomůže i někdo jiný, popř. že se situace vyřeší sama.

Držme si palce, abychom byli kvalifikovaní alespoň zvednout telefon a volat v podobných případech záchranku či policii a abychom uměli poskytnout základy první pomoci.