Patologičtí lháři existují. Příkladem takového lháře je Babiš. Má poruchu mozku, které se říká psychopatie.

Mezi bezdomovci je řada lidí, kteří mají nějakou vážnější mozkovou poruchu. Třeba nejsou schopni si obstarat běžné úkony, jako jsou doklady, nájemní smlouvy a podobně. Pokud jim zemře osoba, která to zajišťuje za ně, může se takový člověk ocitnout na ulici.

Pokud takový člověk je ochoten dodržovat nějaký řád (tedy spolupracovat), dá se s tím něco dělat. Ale pokud spolupracovat nechce? Co s ním? Nevidím žádné řešení než ho nechat tak, jak je. Dítě nemá šanci obstarat se samo a můžete ho ke spolupráci donutit. Dospělého ne.

V roce 1991 jsem si jako dlouholety pracovni v "tezke psychiatrii" musel odbyt povinnou 2 mesicni staz v nocnim utulku pro bezdomovce (podotykam,ze to bylo ve Svedsku, nebot uz 57 let ziji v cizine) Kategori ruznych tam bylo dost, chronicti nefachcenkove, alkoholici, narkomani, sem tam nejaky psychopat ci sociopat, a priznavam se, ze moje empati vuci temto lidem byla hodne omezena. Na druhe strane jsem citil empati vuci lidem s mensi dusevni poruchou. Ta nebyla tak vazna, ze by vyzadovala hospitalizaci, ale na druhe strane zase tak zavazna, ze temto lidem znemoznovala fungovani ve spolecnosti. Pak tam bylo i par jedincu se socialni fobii, a sem tam nejaky obcan, jenz prisel o byt (dluhy, vyhozen z domu manzelkou atd) ale ti se tam dlouho neohrali, pro ne to byl druh docasne ubytovny. Nekteri alkoholici byli jeste ze "stare skoly" dodrzovali dost prisna pravidla, kolegy neokradali a dalo se s ni i slusne vyjit, ale vetsina tech mladsich a narkomanu zadna pravidla nectila a nebylo jim cizi, jineho bezdomovce v utulku okrast i o tech par malickosti, co dotycny mel.

Už ale děti nejsou. Jsou dospělí, tedy plně zodpovědní sami za sebe.

Pokud bychom měli vycházet z toho, že bezdomovci byli dříve také děti, tak bychom museli přehodnotit v podstatě všechno.

I nejtěžší váleční zločinci, vrahové zloději, násilníci, konfidenti gestapa atd. byli svého času dětmi.